World team

Český národní tým se do hlavní soutěže Mistrovství světa družstev neprobojoval

Na začátku dubna se český národní tým zúčastnil kvalifikace o postup do Světové skupiny 2 mistorovství světa družstev World Team Cup 2019. Do Portugalska odletělo oslabené družstvo o českou jedničku Michala Stefanu, takže o postup bojovali Petr Utíkal a Tomáš Svášek. Absence nejlepšího hráče a krutý los v základní skupině odsoudila naše bojovat o konečné 9. – 12. místo. Nakonec český tým skončil na 9. místě, což k postupu do hlavní soutěže nestačí. Celkovým vítězem a postupujícím je družstvo Rakouska. Více informací naleznete zde.

Výsledky v základní skupině:

ČR – Rakousko 0:3

ČR – Maďarsko 1:2

Výsledky ve skupině o 9. – 12. místo:

ČR – Portugalsko 2:0

ČR – Rumunsko 2:0

World Team Cup 2006, Brazílie

Český tým přivezl z World Team Cup 2006 v Brazílii skvělé osmé místo! O udržení v elitní světové osmičce se v Brazílii pokusilo a zároveň i zasloužilo duo nejlepších českých hráčů – Miroslav Brychta a Michal Stefanu, a to pod vedením nehrajícího kapitána a reprezentačního trenéra Jakuba Vurma.

World Team Cup 2006, Brasil, Brazílie
Český tým přivezl z Brazílie skvělé osmé místo

Na počátku května absolvoval vozíčkářský tenisový reprezentační tým vrchol sezóny – mistrovství světa družstev (World Team Cup 2006). Tento každoroční turnaj se odehrál v brazilské metropoli Brasilia, která přivítala 32 mužských, 16 ženských, 8 juniorských a 8 quad týmů z celého světa. Systém mistrovství je obdobný jako v Davisově poháru s tím rozdílem, že družstva svádí každoročně boj o umístění během jednoho týdne ve dvou dvouhrách a jedné čtyřhře. Od roku 2004 byla mužská kategorie rozdělena na dvě Světové skupiny, přičemž ve Světové skupině 1 (WG 1) má nárok hrát prvních šestnáct států světa (podle umístění v předchozím roce) a ve Světové skupině 2 (WG 2) další šestnáctka. Po skončení bojů zůstává prvních dvanáct států přímo ve Světové skupině 1, třináctý a čtrnáctý stát musí bojovat o udržení s třetím a čtvrtým ze Světové skupiny 2 a patnáctý i šestnáctý tým jsou nahrazeny vítězem a druhým ze Světové skupiny 2. Mistrovský turnaj je tak vždy dramatickým vrcholem sezóny a účastní se ho kompletní tenisová špička. České družstvo se této významné události zúčastnilo již podvanácté v řadě.

O udržení v elitní světové osmičce se v Brazílii pokusilo a zároveň i zasloužilo duo nejlepších českých hráčů – Miroslav Brychta a Michal Stefanu, a to pod vedením nehrajícího kapitána a reprezentačního trenéra Jakuba Vurma. Díky postavení obou českých reprezentantů na světovém žebříčku, byl náš tým losován ze sedmého místa, což znamenalo, že patřil mezi osmičku nasazených. To bylo velice příjemné zjištění, neboť nemohl narazit na favority turnaje hned v úvodním kole.

Prvním soupeřem českých tenistů se v Brazílii stali Španělé, kteří potrápili naše reprezentanty před dvěma lety na MS na Novém Zélandu. Tehdy se rozhodovalo až v závěrečné čtyřhře a to nechtěl nehrající kapitán Jakub Vurm v letošním roce dopustit. V první dvouhře našel Michal Stefanu recept na očividně nerozehraného Alvara Illobreho a porazil ho ve dvou setech 6/2, 6/4. K vynikajícímu výkonu náchodského reprezentanta se přidal i Miroslav Brychta, jež splnil očekávání a z pozice týmové jedničky hladce přehrál Francesco Tura 6/4, 6/1. Závěrečná čtyřhra byla sice formalitou, ale úspěšní čeští singlisté dokázali, že vyhrát se dá i pro radost. Stefanu s Brychtou zvítězili nad párem Francesco Tur – Cristian Mira 6/3, 6/3 a zajistili tak českému tenisu na vozíku vysněné umístění v první osmičce v elitní Světové skupině 1.

O postupu do semifinále rozhodoval následný zápas s favorizovanou Francií. V barvách „galského kohouta” hrál v současnosti nejlepší hráč světa – Michael Jeremiasz, Frederic Cazeaudumec (12.), Lahcen Majdi (20.) a skvělý nováček týmu – Stephane Houdet (25.). Do prvního zápasu Francouzi překvapivě nasadili Lahcena Majdiho, který svedl s Michalem Stefanu doslova bitvu o každý míč. Stefanu překvapil Majdiho svoji šikovnou levou rukou a získal první set 7/6(5). Ve druhém dokonce vedl 4:2, ale potom se projevila únava z náročného cestování a vývoj zápasu se otočil. Majdi zpřesnil hru a po třech setech 6(5)/7, 6/4, 6/2 získal pro Francii první bod. Když v následném zápase nestačil Brychta na Jeremiasze (2/6, 1/6), byla čtyřhra opět formální záležitostí. I tak se v ní radovali Jeremiasz s Cazeaudumecem po výhře 7/5, 6/2.

Další zajímavý zápas sehráli čeští reprezentanti s Japonci. Těm sice chyběl jejich nejlepší hráč Satoshi Saida (5.), ale Shingo Kunieda (10.) a Yoshinobu Fujimoto (26.) tento výpadek skvěle nahradili. Fujimoto nedal Michalovi Stefanu v prvním setu téměř žádnou šanci a šťastnější byl i v tie-breaku sady druhé. Japonec zvítězil 6/1, 7/6(4). Stejně bravurně si vedl i Kunieda, který přehrál Brychtu 6/2, 6/1 a oba japonští hráči dominovali i v závěrečné čtyřhře 7/6(5), 6/3.

O konečnou osmou příčku svedli Stefanu s Brychtou boj s družstvem Švédů. Ti postavili do zápasu se Stefanu překvapivě týmovou čtyřku – Martina Kallberga (166.), který podlehl náchodskému hráči 6/4, 0/6, 1/6. Miroslav Brychta poté nestačil na Petera Wikströma (9.), i když podlehl až po třísetové bitvě 6/4, 3/6, 3/6. V rozhodující čtyřhře nedokázali naši hráči využít svoji dlouholetou sehranost a podlehli páru Stefan Olsson (27.) – Niclas Larson (36.) 7/5, 1/6, 4/6, čím zajistili českým barvám vynikající osmé místo ve Světové skupině 1.

Výsledkový servis
ČR – Španělsko 3:0
ČR – Francie 0:3
ČR – Japonsko 0:3
ČR – Švédsko 1:2

Konečné pořadí
1. Holandsko
2. Francie
3. Polsko
.
.
.
8. Česká republika

World Team Cup 2005, Groningen, Holandsko

Český národní tým se na World Team Cup 2005 v holandském Groningenu vrátil do elitní světové osmičky.

World Team Cup 2005, Groningen, Holandsko
Český národní tým se v Groningenu vrátil do elitní světové osmičky

V druhé polovině června, čekal na vozíčkářský tenisový reprezentační tým velice těžký úkol. V holandském Groningenu se pokusili o návrat mezi světovou elitu na mistrovství světa družstev – World Team Cup 2006, což se naposledy podařilo v roce 2003 v Polsku. Tam překvapili celý tenisový vozíčkářský svět a získali skvělé čtvrté místo. V loňském roce se čeští hráči umístili na Novém Zélandu až na jedenáctém místě, takže návrat mezi osmičku nejlepších týmů světa byl letos hlavním cílem. Systém mistrovství je obdobný jako v Davisově poháru, s tím rozdílem, že družstva svádí každoročně boj o umístění během jednoho týdne ve dvou dvouhrách a jedné čtyřhře. Od loňského roku byla mužská kategorie rozdělena na dvě Světové skupiny, přičemž ve Světové skupině 1 (WG 1) má nárok hrát prvních šestnáct států světa (podle umístění v předchozím roce) a ve Světové skupině 2 (WG 2) další šestnáctka. Po skončení bojů zůstává prvních dvanáct států přímo ve Světové skupině 1, třináctý a čtrnáctý stát musí bojovat o udržení s třetím a čtvrtým ze Světové skupiny 2 a patnáctý i šestnáctý tým jsou nahrazeny vítězem a druhým ze Světové skupiny 2. Mistrovský turnaj je tak vždy dramatickým vrcholem sezóny a účastní se ho kompletní tenisová špička. České družstvo se této významné události účastnilo pojedenácté v řadě.

O návrat mezi světovou elitu se v Holandsku pokusilo a zároveň i zasloužilo trio nejlepších českých hráčů – Miroslav Brychta, Michal Stefanu a premiérově i Michal Kubát z Prahy, a to pod vedením nehrajícího kapitána a reprezentačního trenéra Jakuba Vurma z Brna.

Slavnostní losování v předvečer turnaje nebylo českým barvám milosrdné, neboť v prvním kole narazil národní tým na třetí nasazené USA. Právě výsledek úvodního zápasu měl rozhodnout o úspěchu či neúspěchu, protože pouze vítěz měl zajištěno umístění v první osmičce WG1. Naštěstí se v týmu soupeřů objevily personální potíže a proto na pozici dvojky nasadil americký kouč mladičkého Jeffa Salea a proti Brychtovi (8. na rankingu IWTA) se postavila jednička družstva Derek Bolton (10. hráč světa). Jeff Sale neměl v prvním zápase proti Michalovi Stefanu (38.) žádnou šanci a prohrál 0/6, 1/6. Zápas jedniček byl však o poznání dramatičtější. Miroslav Brychta nastoupil s motivací, kterou mu vlilo do žil čerstvé umístění osmého hráče světového žebříčku a bylo to znát hned od prvních míčů. Dereka Boltona nenechal rozehrát a úvodní sadu získal 6/2. Potom se však projevily první (a zdaleka ne poslední) problémy s kvalitou antuky, což se zřejmě ovlivnilo výsledek druhého setu. Bolton ho získal 7/5 a drama vrcholilo. Ve třetí sadě se naštěstí Brychta vyrovnal s obtížemi jízdy na měkké antuce lépe než Bolton a tak pokračoval “tenisový koncert” pod taktovkou českého “dirigenta”. Miroslav Brychta zvítězil 6/2, 5/7 6/3 a celý tým tak měl důvod k radosti. Závěrečnou čtyřhru totiž direktoriát turnaje u rozhodnutých zápasů zrušil kvůli zahajovacímu ceremoniálu, takže radost z postupu do elitní osmičky vybuchla hned po Brychtově vítězství.

O malý zázrak – postup do semifinále – se čeští hráči pokusily v zápase s Austrálií. Ta však byla nad jejich síly. Stefanu prohrál s Anthony Bonaccursem (21.) 4/6, 4/6 a ani Brychta si neporadil se světovou jedničkou, když prohrál s Davidem Hallem 5/7, 1/6. David Hall a Ben Weekes (22.) zvítězili i ve čtyřhře proti páru Brychta – Stefanu 6/3, 6/4.

Smolný zápas přišel následný den se Švédskem, neboť právě výhra nad skandinávskými tenisty by zaručila konečné umístění do šestého místa. To se bohužel nepodařilo. Stefanu podlehl ve třech setech Niclasu Larssonovi (31.) 5/7, 6/4, 2/6 a Brychta stejným poměrem setů prohrál s Peterem Wikströmem (11.) 7/6(3), 1/6, 1/6. Závěrečná čtyřhra už byla formalitou a i v ní se radoval švédský pár. Stefan Olsson (46.) a Martin Kallberg (146.) přehráli Kubáta (98.) se Stefanu 6/4, 6/0 a odsoudili český tým k boji o sedmou příčku.

Ten se odehrál hned následný den a naším soupeřem byla Velká Británie. První dvouhru absolvoval Michal Stefanu překvapivě proti britské trojce Paulu Simmonsovi (91.) a na výsledku to bylo znát. Stefanu hladce zvítězil 6/2, 6/3 a kdyby Brychta přehrál Jayanta Mistryho (14.) mohlo být rozhodnuto. To se mu však nezdařilo. Mistry překvapil Brychtu přesností úderů i kvalitní jízdou a zvítězil ve dvou setech 6/2, 7/5, takže poprvé rozhodovala čtyřhra. Do ní už nasadil britský trenér k Mistrymu dvojku týmu Jamese Robinsona (35.), ale v konfrontaci se sehraným párem Brychta – Stefanu to na úspěch nestačilo. Naši nejlepší deblisté hráli s velikým přehledem a klidem, díky čemuž se mohli radovat z výhry 6/3, 6/4 a konečného sedmého místa ve Světové skupině 1.

Tento výsledek je po čtvrtém místě ze Sopot (2003) a šestém z Nottinghamu (1997) historicky třetím nejlepším umístěním českého tenisu na vozíku na turnajích World Team Cup.

Pro úplnost dodejme, že v domácím prostředí se mistry světa stali Holanďané, druzí byli Japonci a třetí Francie.

World Team Cup 2004, Christchurch, Nový Zéland

Na Novém Zélandu uhráli čeští reprezentanti na World Team Cup 2004 jedenácté místo v elitní Světové skupině 1

World Team Cup 2004, Christchurch, Nový Zéland

Na Novém Zélandu uhráli čeští reprezentanti jedenácté místo v elitní Světové skupině 1

V polovině ledna, čekal na vozíčkářský tenisový reprezentační tým velice těžký úkol, neboť na Novém Zélandu ve městě Christchurch obhajovali fantastický výsledek z loňského mistrovství světa družstev – World Team Cup. Vloni totiž překvapili v Sopotech celý tenisový vozíčkářský svět a získali skvělé čtvrté místo. Toto umístění v loni získali hlavně díky vyrovnaným výkonům všech členů družstva, což zužitkovali převážně v rozhodujících čtyřhrách. Systém mistrovství je obdobný jako v Davisově poháru, s tím rozdílem, že družstva svádí každoročně boj o umístění během jednoho týdne ve dvou dvouhrách a jedné čtyřhře. Od letošního roku byly mužská i ženská kategorie rozděleny na dvě Světové skupiny, přičemž v mužské soutěži má nárok hrát ve Světové skupině 1 (WG 1) prvních šestnáct států světa a ve Světové skupině 2 (WG 2)další šestnáctka. Po skončení bojů zůstává prvních dvanáct států přímo ve Světové skupině 1, třináctý a čtrnáctý stát musí bojovat o udržení s třetím a čtvrtým ze Světové skupiny 2 a patnáctý i šestnáctý tým jsou nahrazeny vítězem a druhým ze Světové skupiny 2. Mistrovský turnaj je tak vždy dramatickým vrcholem sezóny a účastní se ho kompletní tenisová špička. České družstvo se této významné události účastnilo podesáté v řadě, za což v Christchurch obdrželi jeho členové přímo z rukou prezidenta ITF Ricci Bittiho čestnou památeční plaketu.

Novozélandská obhajoba loňského úspěchu však neskončila zcela podle představ realizačního týmu, čemuž napomohlo několik významných skutečností. Narozdíl od turnaje v Sopotech nepřál našim reprezentantům los, neboť v novém systému narazili už v prvním kole na Holandsko – favority celého turnaje. K negativním vlivům lze přičíst i to, že český tým přicestoval do místa bojů pouze dva dny před prvním zápasem, což bylo způsobeno omezeným rozpočtem na výpravu a výrazně to ovlivnilo klimatizační proces hráčů. V neposlední řadě je nutné připomenout i to, že čeští hráči netrénovali na tak extrémně tvrdém povrchu s výjimkou dvou tréninků těsně před prvním zápasem. Přesto byl duch tandemu Miroslav Brychta a Michal Stefanu a nehrajícího kapitána Jakuba Vurma více než bojovný.

První zápas s Holandskem o postup do čtvrtfinále byl těžkým startem do turnaje. V první dvouhře nenašel Michal Stefanu zbraň na Erika Stuurmana, kterému podlehl 6/2, 6/3. Miroslav Brychta se poté pokusil o tenisový zázrak v zápase se světovou dvojkou Robinem Ammerlaanem, ale naprosto bezvýsledně. Náš nejlepší hráč podlehl holandskému favoritovi 0/6, 1/6 a “Oranjes” si tak otevřeli cestu turnajem, na jejímž konci byl titul mistrů světa. V závěrečné čtyřhře ještě nad našimi hráči zvítězili Ammerlaan s Scheffersem 6/0, 6/3 a potvrdili tak skvěle načasovanou formu.

O udržení ve Světové skupině 1 měli bojovat naši hráči nejdříve s Německem. Ty však potkala v letošním roce snad největší smůla, neboť ambiciózní družstvo ve složení Schramayer, Nespethal a Weisang, díky zranění posledních dvou jmenovaných členů týmu při banální nehodě v autobusu přímo v Christchurch, k zápasu vůbec nenastoupilo.

Zápas s Jižní Koreou rozhodoval o tom, které družstvo skončí v první světové desítce a které vybojuje nejlépe jedenácté místo. V první dvouhře nastoupil opět Michal Stefanu, tentokráte proti korejské “dvojce” Dong-Ju Kwak. Michal potvrdil roli favorita a zvítězil 6/2, 7/6(5). Korejský hráč Ha-Gel Lee (12. na světovém žebříčku) celé utkání zdramatizoval výhrou nad Brychtou 6/1, 6/0, takže rozhodoval čtyřhra. V ní se od českých hráčů odvrátilo štěstí z loňské rozhodující čtyřhry v osmifinále, neboť po první prohrané sadě získali druhou a ve třetí měli za stavu 5/2 dva mečboly. Ty však Korejci Lee a Kwak odvrátili a nakonec zvítězili 7/5, 2/6, 7/5.

V posledním zápase se Španělskem byla v sázce jedenáctá příčka ve Světové skupině 1, což bylo hlavní motivací. Na výkonu Michala Stefanu v první dvouhře se však projevila hořkost z porážky s Korejci, neboť nečekaně prohrál s Alvaro Ilobrem 4/6, 6/2, 5/7. Naděje na jedenácté místo udržel Miroslav Brychta přesvědčivou výhrou nad Christianem Mirou 6/1, 6/0 a český pár exceloval i v závěrečné čtyřhře, když nad Ilobrem s Mirou zvítězil 6/2, 6/3. Konečné jedenácté místo a udržení se ve Světové skupině 1 lze považovat za úspěch, i když s minulým rokem se výsledek srovnávat určitě nedá. V roce 2005 bude mít český tým možnost návratu do světové desítky na WTC v Holandsku, v což vedení ČTSV pevně věří.

Kompletní výsledky všech kategorií (muži, ženy, junioři a quad) lze najít na www.wheelchairtennis.com (odkaz WTC 2004).

Výsledky:
ČR – Holandsko 0:3
ČR – Německo 3:0
ČR – Jižní Korea 1:2
ČR – Španělsko 2:1

Konečné pořadí Světová skupina 1:
1. Holandsko
2. Polsko
3. USA
.
.
.
11. ČR

World Team Cup 2003, Sopoty, Polsko

WTC Sopoty 2003

Český národní tým obsadil čtvrté místo

Před odjezdem do Sopot nikdo ani v nejodvážnějších představách nečekal, že čeští reprezentanti nejenomže do elitní světové osmičky proniknou, ale že budou bojovat o medaile v konkurenci 32 států, to bylo senzací pro celý vozíčkářský tenisový svět. Polské Sopoty se zapsaly do dějin českého tenisu na vozíku zlatým písmem, o což se zasloužili Miroslav Brychta, Michal Stefanu a po dvouleté přestávce i Dalibor Potůček. Z lavičky tomuto úspěšnému triu uděloval neocenitelné rady a pokyny reprezentační trenér Jakub Vurm a celou výpravu do Polska vedl prezident ČTSV Martin Císař. Systém mistrovství světa družstev je podobný Davis Cupu, pouze se hraje v jednom týdnu. V každém kole se střetávají týmové dvojky, hned po nich jedničky a na konec se o rozhodující bod poperou deblové páry. Jak se tedy celý úspěch českého tenisu na vozíku “narodil”?

V prvním kole čekal na naše hráče nevyzpytatelný soupeř – Jižní Korea. Na to, že se jednalo o zápas, který posunoval naše hráče pouze do první šestnáctky, byl soupeř velice těžký. Jedničkou týmu je totiž Ha-Gel Lee, který figuruje na 12 místě světového žebříčku. Tuto obavu však brzy rozptýlil Michal Stefanu, který hladce porazil korejskou dvojku – Kyu-Seung Kima 6/2, 6/1. Situaci zkomplikovala prohra Miroslava Brychty s Leem ve třech setech 6/3, 3/6, 0/6. Ve čtyřhře však pár Brychta – Stefanu velice brzy ovládli sopotskou antuku a hladce zvítězili nad Leem a Kimem 6/2, 6/1.

Následný den měl rozhodnout o postupu mezi elitních osm týmů světa. K tomu stačilo porazit Švédy, se kterými má české družstvo historicky aktivní bilanci. V tomto roce však nehrající kapitán seveřanů provedl jednu taktickou změnu, která měla vyvést naše hráče z míry. Na postu dvojky hrál mladičký Ästrom a proti Brychtovi nasadil Petera Wikströma. Jednička týmu Niclas Larsson do bojů vůbec nezasáhl. V prvním zápase nezvládl Ästrom tíhu zodpovědnosti a podlehl Michalovi Stefanu 3/6, 4/6. Miroslav Brychta opět nestačil ve svém druhém singlovém zápase na svého soupeře, tentokráte na Wikströma, který zvítězil 6/1, 6/4, takže rozhodoval opět čtyřhra. V ní čeští reprezentanti Stefanu s Brychtou navázali na skvělý výkon s Koreou a Wikströma s Ästromem porazili až nečekaně přesvědčivě 6/3, 6/3.

Úkol byl sice splněn, ale celý tým toužil po účasti v semifinále. V cestě tomuto snu stálo už jenom družstvo Velké Británie, což byl pro naše hráče “hratelný” soupeř. Jeho hvězdou je Jayant Mistry (10. hráč světa) a ambiciózně vystupoval i druhý hráč Simon Hatt (ten měl z nedávného turnaje v Japonsku dokonce “skalp” Brychty – pozn. autora). To však nikterak nevyvedlo z míry skvěle hrajícího Michala Stefanu. Ten i přes silný zánět v ruce statečně bojoval o každý míč a i díky této jeho bojovnosti si s Hattem poradil ve dvou setech 6/1, 7/5. Když Mistry přehrál Brychtu 6/4, 6/3, opět rozhodovala čtyřhra. A právě to byla silná zbraň našeho sebevědomého páru Stefanu – Brychta na letošním World Team Cupu. Oba naši hráči si bohužel vybrali slabší chvilku v prvním setu, který odevzdaně prohráli 0/6. Potom ale jakoby nehrající kapitán Jakub Vurm použil zaklínadel WooDoo, neboť do druhého setu nastoupili “zcela jiní hráči”. Brychta se Stefanu začali dominovat ve všech herních činnostech a britské tenisty postupně “vymazali” z kurtu. Oba následné sety vyhráli svorně 6/3 a úspěch byl na světě. Česká republika postoupila poprvé v historii do semifinále mistrovství světa družstev a nesmazatelně tak potvrdila, že český tenis na vozíku patří právem do naprosté světové elity.

Následný boj o finále s USA byl spíše zkušeností, nežli reálnou šancí. Stefanu nestačil na Johna Rydberga (2/6, 2/6) a i přes třísetovou bitvu Brychta prohrál s pátým hráčem světa – Stephenem Welchem 3/6, 7/5, 2/6. Brychta však předvedl svůj nejlepší výkon na letošním mistrovství.

S turnajem se čeští hráči rozloučili zápasem s Holandskem. Ti po smolném vyřazení v semifinále a po loňském neúspěchu v Itálii toužili po medaili více, než kdy jindy. To předvedli v obou dvouhrách. Eric Stuurman hladce přehrál Dalibora Potůčka 6/0, 6/1 a stejným poměrem vyhrál i Robin Ammerlaan nad Miroslavem Brychtou. Čeští hráči tak obsadili konečné čtvrté místo, což je historicky nejlepším umístěním za devět let účasti naší reprezentace na tomto prestižním turnaji.

výsledkový servis

ČR – Korea 2/1
ČR – Švédsko 2/1
ČR – Velká Británie 2/1
ČR – USA 0/2
ČR – Holandsko 0/2

konečné pořadí:

muži
– 1. Japonsko, 2. USA, 3. Holandsko, 4. Česká republika
ženy
– 1. Holandsko, 2. USA, 3.Švýcarsko
kvadru
– 1. USA, 2. Velká Británie, 3. Holandsko
junioři
– 1. Švédsko, 2. USA, 3. Holandsko

Čeští hráči na World Team Cup 1995 - 2002

Historie mistrovství světa družstev – World Team Cup

Mistrovství světa družstev – World Team Cup se čeští tenisté na vozíku účastní již od roku 1995. Mistrovství světa družstev je turnaj každoročně organizovaný mezinárodní federací IWTA již od roku 1985. Hrací systém je stejný jako během bývalého Federation Cupu. To znamená, že se během jednoho týdne sejde 32 nejlepších mužských a 16 ženských národních týmů na jednom místě, kde sehrají turnaj o týmového mistra světa vyřazovacím způsobem. Od roku 2000 se utkávají v samostatné kategorii i hráči s postižením kvadru, což jsou tenisté s postižením dolních i horních končetin a od roku 2001 bojují o titul mistra světa samostatně i junioři. Všichni vyřazení z hlavní soutěže hrají ve všech kategoriích i o konečné umístění. Týmy se skládají ze dvou až čtyř hráčů a utkání se hrají na dva vítězné body (vždy dvě dvouhry a jedna čtyřhra).

1995
Česká vlajka zavlála mezi standartami ostatních zúčastněných zemí poprvé v roce 1995. Stalo se tak v holandském Roermondu a naši reprezentanti jeli do země tulipánů spíše sbírat zkušenosti, nežli bojovat o umístění. Česká výprava se skládala ze dvou hráčů, tj. Miroslava Brychty a Jiřího Fialy a vedl ji Martin Císař. Tehdy se českým hráčům postavili do cesty hned v úvodu reprezentanti Číny, kteří využili našeho respektu nováčků a přesvědčivě zvítězili. Na konečném 25. místě nezměnila nic ani pozdější výhra nad Španělskem.

1996
Za necelý rok poté, koncem ledna 1996 (kvůli době léta u “protinožců”), skládali naši hráči reparát v australském Melbourne. Na druhou stranu zeměkoule odcestoval sice stejný tým, ale s daleko smělejšími ambicemi. Oba čeští reprezentanti totiž zaznamenali obrovský výkonnostní vzestup, takže k “protinožcům” přiletěli bojovat v konečném zúčtování o vyšší příčky. To se jim také podařilo. Po úvodním jasném vítězství nad Indií sice podlehli favorizovaným Švýcarům, ale následující výhry nad Thajskem a Jižní Koreou zajistili českým barvám konečnou 17. příčku. To bylo možné považovat za první úspěch.

1997
Neuvěřitelného historického úspěchu dosáhli čeští hráči v roce 1997 v anglickém Nottinghamu, městě legendárního Robina Hooda. Tam se Brychtovi s Fialou podařilo nemožné, když okupovali velice reálně medailové pozice. Spanilá jízda turnajem byla zahájena vítězstvími nad Brazílií a nasazenými Japonci. Ve čtvrtfinále byli sice naši hráči vyřazeni favorizovanou Francií, ale o umístění jsme vyřadili supersilné Německo. Nebýt taktické chyby při skreči v prvním zápase se Švédskem, mohli naši hráči pomýšlet na umístění mezi prvními pěti. Ale i přes porážku od Švédů je konečné 6. místo historickým a možná dlouho nepřekonaným rekordem. Český tým byl během slavnostního galavečera vyhlášen největším překvapením turnaje a Miroslav Brychta si odvezl ocenění pro hráče, který byl největším přínosem pro tým.

1998
V roce 1998 měla česká výprava velice těžký úkol. Musela totiž potvrdit umístění z Nottinghamu, což nebylo jednoduché. Do španělské Barcelony odcestoval poprvé v pozici reprezentační dvojky i Michal Stefanu a lze říci, že svými výkony potvrdil oprávněnost své nominace. Po povinném vítězství nad Maďarskem svedli čeští hráči boj o první osmičku na světě se Švédskem. Bohužel, neúspěšně. Smolná čtyřhra odsoudila naši reprezentaci k usilování o umístění alespoň v první desítce. To se jim však podařilo. Nejdříve deklasovali Itálii, poté Izrael a o konečné deváté místo se naši tenisté utkali s Polskem. Tento zápas byl velice dramatický a byl rozhodnut až v závěrečné čtyřhře. V ní nedali Brychta se Stefanu svým soupeřům žádnou šanci, takže získali devátou příčku, což bylo ve zvýšené konkurenci bezesporu úspěchem.

1999
V roce 1999 hostil nejlepší tenisty na vozíku New York. Atraktivní prostředí tenisových dvorců ve Flushing Meadows však nepřineslo českým borcům mnoho štěstí. Tento turnaj byl reprezentační premiérou pro karvinského Dalibora Potůčka, který vystřídal na postu týmové trojky Jiřího Fialu. Čeští hráči si sice hned v úvodu poradili s Chorvatskem, ale potom velice smolně podlehli nasazeným Francouzům. Tato prohra zanechala na našem týmu psychickou újmu, což se projevilo v zápase s Polskem. K němu jsme nastoupili po kontumačním vítězství nad Izraelem. Poláci nám vrátili porážku z Barcelony i s úroky, takže v posledním duelu jsme bojovali s Italy o konečné jedenácté místo. Naštěstí se tento zápas obešel bez překvapení na náš účet, takže jsme z USA přicestovali sice s jedenáctou příčkou, ale i s přímou nominací na paralympijský turnaj do Sydney.

2000
V tomto roce měli čeští reprezentanti možnost vrátit se do elitní světové desítky během WTC v Paříži. V tenisovém centru Cercle du Bois de Boulogne se to také podařilo. Nejdříve zůstali na raketách české reprezentace Irové, ale opět přišel smolný zápas. Tentokráte s favorizovanými Spojenými státy americkými. Nevydařená čtyřhra nás znovu odsoudila hrát o nejlépe devátou příčku. Na ní jsme však dosáhli díky vítězstvím nad Jižní Koreou, Švédskem a Japonskem, takže česká republika opět dokázala, že umístění v první desítce není již několik let náhodné.

2001
V roce 2001 hostil nejlepší tenisty světa švýcarský Sion. Čeští hráči znovu bojovali o umístění v elitní světové osmičce a tentokráte se to podařilo. Trio Miroslav Brychta, Michal Stefanu a premiérově Michal Sember porazili postupně Izrael a o vstup mezi prvních osm i favorizované Japonsko. Potom už přišla očekávaná porážka od mistrů světa – Holanďanů a smolné prohry s Velkou Británií a Švédskem. Konečná osmá příčka však byla úspěchem.

2002
Do italského Tremosina, dějiště loňského mistrovství světa družstev, byli nominováni Miroslav Brychta, Michal Stefanu a Michal Sember. Naši hráči měli za úkol obhájit umístění v první světové desítce, přičemž vysněné bylo umístění do osmého místa. V prvním kole se čeští tenisté “zahřívali” s Brazílií. Brychta i Stefanu nezklamali a výhrami v obou dvouhrách i ve čtyřhře (v té nastoupil s Brychtou Sember) překonali počáteční nervozitu. Následný den už přišel zápas nejdůležitější. Výsledek utkání s Rakouskem byl klíčovou vstupenkou k úspěchu, neboť vítěz by se umístil nejhůře na osmém místě. První krok udělal Michal Stefanu, když porazil rakouskou “dvojku” týmu Peinsitha. Miroslav Brychta však nestačil na Legnera, takže rozhodovala čtyřhra. V té jsme smolně prohráli 6/7, 5/7 a bojovali tak o deváté až šestnácté místo. V těchto bojích náš národní tým již neklopýtl , takže po výhrách nad Kanadou, Švédskem a Německem obsadili čeští reprezentanti konečné deváté místo.

Historie umístění českého týmu na World Team Cup

Jak se umístili čeští reprezentanti na WTC od počátku svých účastí v turnaji?

Historické umístění české reprezentace na World Team Cup

1995 Holandsko 25. místo
1996 Austrálie 17. místo
1997 Anglie 6. místo
1998 Španělsko 9. místo
1999 USA 11. místo
2000 Francie 9. místo
2001 Švýcarsko 8. místo
2002 Itálie 9. místo
2003 Polsko 4. místo
2004 Nový Zéland 11. místo
2005 Holandsko 7. místo
2006 Brazílie 8. místo
2007 Švédsko 16. místo (sestup do World Group 2)
2008 Itálie – tým se neúčastní